Eutanazie,
ano či ne?
Eutanazie,
v překladu „dobrá smrt“, je v současnosti předmětem
velkého společenského zájmu. Někteří ji zavrhují, někteří
podporují. Má kdokoli právo rozhodovat o životě a smrti?
Představte
si, že byste museli ležet na nemoEcničním lůžku, nemohli byste
se hýbat a byli byste stoprocentně odkázáni na pomoc přístrojů
a vašich blízkých, a co je nejhorší, nejevila by se pro vás
žádná šance na uzdravení nebo alespoň zlepšení vašeho
zdravotního stavu. Máte nesnesitelné bolesti, deprese… A přitom
by stačilo tak málo, jedna injekce, nebo jediný stisk tlačítka
na přístroji, který vás udržuje při životě, do polohy „Off“.
Veškeré vaše utrpení by skončilo. Jenže co když existuje
nějaká naděje? Občas se to stává, že i ty nejtěžší případy
se zničehonic zlepší… Naděje umírá poslední, neměli byste
tedy zemřít dříve než ona…
Každý
může o svém životě, a tedy i o smrti, rozhodovat sám. Když
člověk spáchá sebevraždu, za trestný čin to považováno není.
Svobodně se rozhodl a společnosti na tom nepřijde nic zas až tak
neobvyklého, tedy z právního hlediska. Když se nemocný
člověk rozhodne, že chce zemřít, jen k tomu potřebuje
medicínskou „pomoc“, společnost to považuje za vraždu a za
něco nepřípustného. Jenže vlastní myšlenka tohoto nemocného,
totiž právo na smrt, je úplně stejná jako ta toho, kdo se
rozhodl zemřít bez lékařské asistence… Z náboženského
a etického hlediska ovšem neexistuje žádné právo na smrt.
V některých
státech, jako například v Nizozemsku, Belgii nebo Švýcarsku,
byla eutanazie zbavena statutu trestného činu. V České
republice ale zatím legalizována není. Těžko říct, jestli
k tomu někdy dojde…
TOTO JE ÚVAHA, NIKOLI VŠAK ODBORNÁ...TA ODBORNÁ BY SE MOHLA CHYTIT POSLEDNÍ VĚTY A ROZPRACOVAT JI (MYŠLENKOVĚ)
Pacienta léčit, nebo
odpojit od přístrojů?
Eutanazie je v dnešní době velmi
diskutované téma. Od 1. dubna letošního roku začal v naší
republice platit nový zákon, takzvaný living will, který
pacientům dává předem otázku: Žít, či umřít? Tímto
zákonem v naší společnosti vzniklo spousta nových otázek.,
jak pro pacienty, tak hlavně pro lékaře. Pro pacienty vzniká
otázka: Jsem sám schopný, bez odborných znalostí, dokázat
správně určit okamžik, kdy mě lékaři mají odpojit od
přístrojů? Má opravdu normální člověk rozhodující o sobě,
nebo rodina právo na ukončení života, byť jde o nedůstojné
přežívání na lékařských přístrojích? Nejjednodušší to
asi je pro samotného člověka, protože on rozhoduje sám o sobě.
Rozhodnutí, ale musí vyjádřit včas, protože někdy se může
stát, že se do takového stavu dostane nepředvídaně, a pak již
žádný názor vyjadřovatVYJÁDŘIT NEBUDE MOCI nedokáže. Nejpochopitelnější žádosti
o provedení eutanazie jsou u dlouhodobě nemocných pacientů, kteří
trpí velkými bolestmi a navíc nejsou schopni se sami o sebe
postarat, pro tyto lidi je asi POZOR NA "ASI" V ODBORNÝCH TEXTECH opravdu smrt vysvobozením z jejich
obrovského utrpení.
Lékaři si musí klást o mnoho víc
otázek o životě a smrti a navíc jsou vázáni Hippokratovou
přísahou: „Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne
o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít).
Žádné ženě nedám prostředek k potratu.“ Jejich nejtěžší
otázkou je: Odpojit pacienta od přístrojů. Ano, nebo ne? Velmi
výstižný je citát: ,,Naděje umírá poslední,“ a nic se nemá
vzdávat, i když už je jen malá naděje na přežití.TADY TO LEHCE UJELO DO PROSTĚSDĚLOVACÍHO F. STYLU
Otázky eutanazie si pokládají lidé
na celém světě. Ve své době byl v Německu tento prostředek
strašným způsobem zneužit nacisty k vyvraždění vlastních
tělesně a duševně postižených spoluobčanů. V tuto chvíli
JAKOU? TEHDY, NEBO NYNÍ - PAK "V SOUČASNOSTI"vystupovala do popředí otázka: Má smysl tento prostředek dále
rozvíjet, když byl takhle zneužit? Velice dlouho trvalo než se
tímto tématem lidé začali znovu zabývat. Velkým propagátorem a
hlavně tím, kdo eutanazii aktivně vykonával se stal doktor
Kevorkian, přezdívaný doktor Smrt. Jeho asistované sebevraždy
dodnes vyvolávají spoustu otázek a debat.
Myslím si, že otázka eutanazie bude
v celém lidstvu vyvolávat spory a otázky po celou dobu jeho
existence.
Podle mého názoru je v případě
opravdu nevyléčitelně nemocných a těžce trpících lidí na
jejích výslovné přání možná, ale nesmí se toho zneužívat.OPĚT ODBOČILO Z ODBORNOSTI
ŠÁRKO, toto je Vaše práce? http://www.cesky-jazyk.cz/slohovky/uvahy/pacienta-lecit-nebo-odpojit-od-pristroju.html
?
Myslím, že nejde o zákon, spíš o doporučení ve formě dokumentu /institutu.
Jinak ale jdete rovnou K VĚCI, COŽ JE VŽDY DOBRÉ, V ODBORNÉ ÚROVNI ZŮSTÁVÁTE I DÁL. POZOR NA INTERPUNKCI!
EutaNaÁsie- ano či ne?
Z řeckého SLOVA překladu euthanasia (eu =
dobře, správně, thanatos = smrt) jde o „dobrou smrt“. Jedná
se o úmyslné urychlení smrti na přání pacienta nebo jeho
rodiny. Při eutanázii člověk způsobuje smrt sobě nebo jinému
člověku. Znamená to tedy úmyslné zabití nevinné lidské
bytosti.
Při dlouhodobé a nevyléčitelné
nemoci si člověk myslí, že ztratil všechny naděje a jeho život
ztratil hodnotu. Vzdá se a nechce dál žit. Ale co když existovala
naděje?
Člověk má povinnost chránit své
zdraví a život, který mu byl přidělen darem, a proto si svůj
život nemůže vzít. Málokterý člověk má tak silnou vůli a
odvahu čelit těžké nebo dokonce nevyléčitelné nemoci i přesto,
že ho podporují psychicky a fyzicky jeho nejbližší. Může se
však stát, že právě jeho blízcí se nemohou dívat na jejich
milujícího člověka, který trpí.NENÍ ODBORNÁ ÚVAHA...
Z pohledu lékaře rozhodnutí pro
eutanázii může znamenat nedostatek důvěry v lékaře a v lékařství vůbec. NaMEZERAdruhou
stranu, úkolem medicíny je člověka léčit a zbavovat jej
utrpení, a ne nevyhnutelné utrpení prodlužovat. Moderní medicína
má možnosti jak udržovat lidský život i v podmínkách konečných
fází smrtelných nemocí, kdy by člověk byl už mrtev. Avšak
z pohledu nemocného je např. podání smrtící látky nebo
odpojení od přístrojů osvobozením.
Bylo by správné, kdyby se tato metoda
zbavující utrpení uzákonila v České republice? Mohlo by
dojít k podobné situaci jako v Holandsku, kde počet
takto usmrcovaných pacientů stále stoupá a zároveň i přibývá
podezření, že jsou zabíjeni i nemocní, kteří o eutanázii
nežádali. Pokud by došlo ke schválení eutanázie i v našem
státě, měla by být přísně kontrolována, aby tak nedošlo
k překročení jisté meze.
O euthanasii se toho prodiskutovalo už
spoustuTAKOVÉ VĚTY DO ODBORNÉHO STYLU NEPATŘÍ!, ale nikdo zatím nedošel k rozhodnutí, jestli je opravdu
humánní, či je to nepřekonatelný??? (CO MYSLÍTE SLOVEM "NEPŘEKONATELNÝ"?) prohřešek. Všechno má své
pozitivní a negativní stránky, eutanázie není vyjimkouVYJÍMKOU! Jistě
dojdeme každý k závěru, že bychom rádi umírali
v blízkosti svých milujících, v blízkosti své rodiny
a přátel, v lásce, v klidu a hlavně také bez větších
bolestí.
Měli by lidé, pro který se stal
život téměř bezcenný, přijmout nebo odmítnout tuto cestu? Co
je dobrem a co je zlem? Ve svém rozhodování, ve své svobodné
volbě je nakonec člověk ovlivněn tím, že volí to, v čem vidí
své dobro. Bůh dal podle křesťanského učení člověku
svobodnou vůli, na základě které se rozhoduje. A když se
rozhoduje svobodně v jiných věcech, má právo se rozhodnout o
tom, jestli chce dále nést své utrpení, nebo raději důstojně
z tohoto světa odejít. Avšak jde jen
o rozpor názorů…
JEDNÁ SE O ÚVAHU, ALE ROZHODNĚ NE ODBORNOU, TŘEBAŽE 1. ODST. JAKO ODBORNÝ VYPADÁ.
(další za chvíli...:.-))
.
1 komentář:
Ano, paní učitelko. Je to jeden z mých 4 příspěvků do literární soutěže. Šárka
Okomentovat