Eva Řezáčová zakomponovala do své úvahy zajímavou paralelu s nacistickým Německem.
Dropbox přestal fungovat, tak text raději zkopíruji přímo sem včetně závěrečného komentáře.
V odborných publikacích a
příručkách najdeme pojem eutanázie definován jako usmrcení na
žádost, asistovaná sebevražda. Přesný překlad z řečtiny
je „dobrá smrt“. Ale je to doopravdy pro pacienta „dobré“?
Toto téma vyvolává od začátku 18. století až do dnes (mnohé)
debaty o tom, jestli to je opravdu humánní, či je to
nepřekonatelný prohřešek proti lékařské etice. Odpověď na to
rozdělila společnost na zastánce a odpůrce eutanázie. V
současnosti je eutanázie v jistých formách legální v Belgii,
Lucembursku, Nizozemsku, Švýcarsku a v amerických státech
Washington a Oregon. Usmrcení na žádost je z hlediska
českého trestního práva nedovolené a je posuzováno
jako vražda.
V roce 1920 vyšla v Německu
kniha „Souhlas k ukončení života, který není hoden žít“,
která postrčila lékaře Gerharda Wagnera, který se obrátil na
Adolfa Hitlera s myšlenkou, aby duševně nemocní a defektní
pacienti psychiatrických ústavů, včetně dětí, byli usmrcování.
Po schválení v letech 1940 – 1941 vznikl „program
euthanasie“, který se začal v říši oficiálně používat.
Přestože byl program pozastaven, pokračoval až do konce války.
Během této akce přišlY o život desítky tisíc lidí.
Tento příklad jasně ukazuje, jak lze
eutanázii lehce zneužít. A proto si odpůrci eutanazie kladou
otázky: kdy si tedy doktor může být naprosto jistý, že
pacientovi nemůže už pomoci? Že nepřipraví o život člověka,
kterému od bolesti ulehčí nový lék či výzkum? Jak můžeme
zaručit, že daná osoba bude moci svobodně souhlasit nebo
odmítnout souhlas k eutanázii? Copak nemůže nastat SITUACE,
že JE pacient se svou diagnózou již smířen, ale nežádá o
eutanázii ze své vlastní vůle, ale žádá o ni z důvodu, aby
usnadnil život svým příbuzným? A kdo zajistí, že příbuzní
jednají v nejlepším zájmu pacienta, a ne svém, když se pacient
není schopen vyjádřit sám? Je i velké riziko zneužití ZE
STRANY lékařů nebo zdravotních pojišťoven, protože eutanázie
je ekonomicky výhodnější než drahá léčba. Mezi další
argumenty platí rozpor s náboženským vyznáním člověka.
Na druhou stranu si představme
člověka, který je vážně nemocný s nepopsatelnými
bolestmi, kterému zbývá několik dní nebo měsíců v těchto
nekončících mukách. (Copak nemá právo na pomoc?) Na důstojnou
smrt? Lékařovou povinností je léčit a nemá právo prodlužovat
utrpení. Nemůžeme eutanázii tedy spíše brát jako pomoc než
zabití? Není to tedy v tomhle případě ta jediná „dobrá“
věc, kterou umírající pacient pro sebe může udělat? Neuleví
se nejen nemocnému, ale i rodině, která si bude konečně s čistým
svědomím moci říct, že udělalA pro trpícího vše, proto aby
mu pomohlA, bylo mu konečně lépe?
A to nás opět přivádí
k rozdílnosti názorů: BUDE dopravdy nemocnému po eutanázii
lépe? VŽDYŤ nevíme, co následuje po smrti. Kladné a záporné
názory na tento lékařský zákrok budou vždy spolu v rovnováze.
Nikdy nebude existovat jen jedna strana, protože každý z nás
se na tohle téma rozhodne jinak. Vždy bude existovat jedinec, který
svojí bolestí posvětí svůj život a na druhé straně zas jiný,
který bez výčitek uteče od své bolesti. A to je riziko svobodné
volby. Člověk je ovlivňován tím, že volí to, v čem vidí
dobro, ale samozřejmě může volit i nesprávně. Lidský život je
jedinečný a nikdo nemá právo o něm rozhodovat za nás.
TEXT ZAČÍNÍ VÝBORNĚ – ODBORNĚ,
ALE POSTUPNĚ SKLOUZÁVÁ PROSTÉ ÚVAZE, NĚKTERÉ OBRATY A VÝRAZY
JSOU KRAJNĚ NEVHODNÉ. ZAČÁTEK ALE DOBRÝ, PROTOŽE POUČENÝ.
SAMOTNÝ ZÁVĚR OPĚT VÝBORNÝ –
OBECNĚ LIDSKÉ ÚVAHY, SAMOZŘEJMĚ OTEVŘENÉ.
OPRAVY JSOU DĚLÁNY VELKÝMI PÍSMENY,
KOMENTÁŘE SE BOHUŽEL NEZOBRAZUJÍ.
KČ
Žádné komentáře:
Okomentovat